Měsíční halo

Psal se 31. říjen l.p. 2020, druhá vlna Covid-19 byla v plném proudu a jeden z mála způsobů, jak se dostat po 21. hodině ven, bylo venčení psa. No a co čert nechtěl, s Té jsme zrovna pejska na hlídání měli.

Večerní venčení patří Mí, takže jako obvykle šel s Fantomem na obchůzku domu. Měsíc toho večera svítil víc než jiné dny. Alespoň to tak na první pohled vypadalo. A když Mí zaměřil svůj pohled k obloze, spatřil něco, co ještě nikdy před tím neviděl. Kolem měsíčního kotouče zářil obrovský prstenec. „Ty voe, už jsou tady ufouni.“ To byla první myšlenka, kterou měl Mí v hlavě. Jelikož ale Mí v podobných situací dává předost rozumu před emocemi, začal na telefonu hledat, co by to mohlo být. A našel – halový jev, neboli halo.

Halové jevy, zkráceně halo, jsou optické úkazy, které vznikají odrazem či průchodem slunečních respektive měsíčních paprsků drobnými ledovými krystaly v atmosféře. Aby došlo ke vzniku těchto úkazů, je zapotřebí, aby krystalky ledu měly tvar šestiboké destičky nebo hranolku. Halové jevy nejčastěji spatříme, pokud oblohu z větší části pokrývají oblaka typu cirrostratus.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Halové_jevy

Jelikož je to docela vzácný přírodní úkaz, bylo to honem domů, honem vzít foťák a honem znova ven. V této době to byla, dalo by se říct, veliká rebelie, protože se ven po 9. večerní prostě nesmělo. Mezitím se obloha trochu pokazila, nicméně nějaká fotka se Mí podařila. Posuďte sami.