Zřícenina hradu Aueršperk
Po tom, co jsme si obhlédli Zubštejn a pořádně jsme se nasvačili, vyrazili jsme na druhý naplánovaný hrad – Aueršperk. Cesta na Zubštejn nám přišla blátivá, to jsme však ještě netušili, jaká cesta vede k Aueršperku.
Zbytky hradu se nachází nad údolím říčky Bystřice, která hřeben, kde hrad stojí, obtéká ze třech stran. I sám hrad nejspíš dříve nesl název Bystřice, současný název pak získal po převzetí Pernštejny, kteří mají ve svém rodovém erbu hlavu zubra, který se německy řekne Auerochse. Kdy vznikl, není známo. První zmínka je z roku 1325 a už začátkem 15. století se hrad jeví jako pustý. Do dnešní doby se dochovalo torzo věže, příkopy, valy, sem tam kus zdi. Jinak nic moc.
Auta jsme zaparkovali na začátku cesty, která by se dříve dala považovat za lesní. V současné době ale v okolí probíhá nekompromisní těžba dřeva, takže se z lesa stala smutná mýtina. To nám ostatně dávaly najevo i klády poskládané po obou stranách cesty a obří stroj, který se na nás závratnou rychlostí šneka řítil. V první chvíli to připomínalo film Jurský park a jemu podobné, kdy slyšíte strašný hluk keře a stromy se hýbou, ale nikde není nic vidět. Stejně tak už z dáli řval lesnický stroj a když projížděl kolem nás, měl Fery trochu strach, aby mu neudělal z auta krabičku od sirek.
Těžební stroje měly na svědomí i to, že se lesní cesta proměnila ve stadion pro mistrovství světa v bahenních zápasech. Není se čemu divit, když se část výpravy zastavila a řekla, že už dál nejde. Tatínek Mí ale zepředu volal, že „tady už je to dobré.“ Nebylo. Co naplat, prostě jsme šli.
Hrad už bylo možné spatřit po půlce cesty, když jsme ale došli až k němu, naskytly se nám ještě pohledy dolů do údolí Bystřice, která dělá čest svému jménu.
Na hradě samotném toho skutečně nebylo moc k vidění. Díky odlesnění samotného hradu a jeho okolí byl dobře vidět hradní příkop a planina v předhradí. Představit si ale na místě, jak hrad asi vypadal, šlo jen velmi těžko. Nezbývalo tedy, než se s hradem rozloučit a vydat se zpátky k autům.
